Stanoviště

Zde najdete všechna stanoviště, tak jak byla ve hře. Můžete si zde v klidu přečíst příběh, kterým jste prošli.

POZOR: články obsahují řešení šifer! Řešení je vždy uvedeno pod prvním obrázkem.

Celé dny a noci jsi poslouchal nesouvislé mumlání i vřískot, které vycházely z okolních cel. Dohánělo tě to k šílenství, ale teď je nevnímáš. Už hodiny fascinovaně zíráš na své předloktí, kde s tichou jistotou pulzuje Znamení Zla a vlévá do tvých žil naději, kterou jsi už dlouho necítil. Nemáš tušení, jak dlouho jsi tady, kdo jsou ti uvěznění...

Stráž je pryč, tvá cela otevřená. Chvíli stojíš a hlava se ti točí z možnosti konečně opustit celu. Pak se pomalu vydáváš spletitými chodbami. Jakže ses sem vlastně dostal? Veden mlhavou představou bloudíš a cestu ti ztěžují kluzké kameny a tma, ale více se však obáváš bloumajících mozkomorů. Kéž by sis tak vzpomněl na jednoduché bezhůlkové...

Prudký závan větru narazil do tvého těla. Rozbouřený oceán tě pokřtil svou ledovou sprškou. Rázem jsi promrzlý na kost, ale ani to neotupí pocit volnosti a přívalu štěstí. Otočíš svůj špinavý obličej vzhůru k nebi, rozpřáhneš ruce a zhluboka dýcháš. Kdy naposledy jsi viděl oblohu? O několik minut později tě dožene svírající chlad. Potřeseš hlavou a...

Konečně jsi dostatečně blízko k lodi, aby ses do ní vrhl. Dopadl jsi tvrdě na dřevěné dno. Loď se zakymácela tvým nárazem i náhlým přeskupením osazenstva uhýbajícího tvému tělu. Nevypadají nadšeně, že tě vidí, ozývají se nadávky. Nicméně loď se dává do pohybu a vzdaluje se od břehu. Vyplouváte na rozbouřený oceán. Setřeš si spršku slané vody z očí...

Zase stojíš nohama na pevné zemi, i když svět se ti ještě houpe. Vzpomínáš si, že ti strážný v Azkabanu řekl jméno kontaktu. Uvědomuješ si, že tu ženskou znáš. Je to taková podivínka, vždy nosí dlouhou barevnou šálu a ten podivný klobouk. Kdyby sebou aspoň netahala toho vypelichaného kocoura! Ale kde ji najít?

Morgana Leonida Crispi de Morte ti právě předala cenné informace, kde získat tolik potřebnou hůlku! Poblíž je jen pár výrobců hůlek, který je ale ten pravý?

Stařík shrbený nad stolem je jako věchýtek a když tě uvidí, roztřese se. Mlčky se podívá na tvé znamení zla a pak roztřesenou rukou přistrčí pár krabiček s hůlkami. Víc z něho nedostaneš, není schopen ani promluvit. Rozhodneš se neplýtvat časem a hůlku si vybrat bez pomoci.

Konečně svíráš v rukou hůlku. Ano, není moc podobná té, kterou jsi míval, ale přesto... Alespoň něco. Konečně cítíš, jak ti magie proudí tělem. Tenhle pocit ti tolik chyběl. První, co uděláš, je pár čistících kouzel a změna oblečení. Tak a znovu se cítíš jako člověk. Je to tak dlouho, co jsi byl svobodný a možnosti, co teď, ti zaplavují...